Poslední triumf Carla Lewise
Sprinter a dálkař Carl Lewis se od svých úspěchů na olympijských hrách 1992 v Barceloně, kde zvítězil ve štafetě 4x100 m spolu s Michaelem Marshem, LeRoyem Burellem a Dennisem Mitchellem v novém rekordu 37.40 sekundy, který vyrovnali Američané ve Stuttgartu 1993 a překonali až v roce 2008 Jamajčané v čele s Usainem Boltem výkonem 37.10, a kde také Lewis vybojoval prvenství ve skoku dalekém s 867 cm, o 3 centimetry před světovým rekordmanem z roku 1991 a mistrem světa Mikem Powellem ( Powell zvítězil na MS v Tokiu 1991 výkonem 895 cm, čímž o 5 cm vylepšil světové maximum svého krajana Boba Beamona z olympiády v Mexico City 1968. Powellův světový rekord platí dodnes), přiliš často na velkých závodech neobjevoval. Přesto patřil k předním světovým sprinterům (nejlepší sezonní výkon 10.03), a před olympijskými hrami se o něm říkalo, že pokud by obhájil na olympiádě v Atlantě svůj titul olympijského šampiona, stal by se z něj jeden z největších olympioniků všech dob. Rekordní čtvrté vítězství v jedné disciplíně by jej postavilo po bok dalšího Američana Ala Oertera (triumfoval v hodu diskem na OH 1956,1960, 1964 a 1968), a Fina Paava Nurmiho jako držitele devíti zlatých medailí z olympijských her. Symbolicky se měl rozloučit s olympijskými hrami na americké půdě, tam, kde před 12 lety jeho olympijská mise začala při hrách v Los Angeles, kde napodobil legendárního Jesseho Owense se čtyřmi zlatými medailemi na hrách (Owens bral čtyři zlata v dálce, stovce, dvoustovce, a 4x100 m na olympiádě v Berlíně 1936). Avšak měl startovat pouze ve skoku dalekém; na sto i 200 metrů se nedostal do amerického výběru.
Atlantský závod v dálce mužů byl hodně zajímavý: v kvalifikaci byl Lewis na pokraji vyřazení, start v bojích o medaile si zajistil až 3. pokusem, kdy skočil 829 cm a tím tak vyhrál první část atlantské dálkařské soutěže.
Finále pak nabídlo několik okamžiků štěstí, ale i nehorázné smůly: první pokus se Carlu Lewisovi nezdařil, po prvé sérii vedl Francouz Emmanuel Bangué (819 cm). Ve druhé sérii si Bangué udržel vedení, druhý byl před třetími pokusy Mike Powell (817 cm). Lewisovi patřila průběžná třetí příčka (814 cm).
Třetí série rozhodla o zlaté medaili: Carl Lewis, hnán tisícovkami diváků na olympijském stadionu skočil do vzdálenosti 850 cm! Na druhé místo se posunul Joe Green, rovněž z USA (824 cm)
Ve čtvrtém kole zaznamenali neplatné skoky Powell, Green, a Jamajčan James Beckford.
Pátá série byla poznamenaná zraněním světového rekordmana Powella.
V šestých pokusech skočil Jamajčan Beckford 829 cm a dostal se na třetí místo. Joe Green si připsal přešlap, ale to mu nic nevadilo, protože měl v kapse bronz, když jeho nejlepší výkon byl 824 cm ze třetí série. A olympijským vítězem podeváté v kariéře ( a také naposledy) se stal Carl Lewis, jemuž diváci na stadionu bezprostředně po jeho posledním skoku na olympijských hrách v kariéře připravili dlouhotrvající ovace odpovídající jeho přezdívce: “Král Carl“, tak se mu také říkalo. Bylo to vpravdě rozloučení hodné králů.Na památku svého triumfu si Lewis nabral do sáčku zlatý písek z dálkařského sektoru. Následující rok pak už dal královně sportu definitivní sbohem.
(využito informací z www.sporting-heroes.net, www.csfd.cz, www.wikipedia.org, knihy Olympijské hry od Athén k Athénám nakladatelství Olympia/L´Equipe, a http://espn.go.com/sportscentury/features/00016079.html, dokumentu USA Olympijská Atlanta 1996, anglické zdroje přeložila Michaela Famfulíková)
