Jdi na obsah Jdi na menu
 


12. 2. 2012

Rozhovor s Danou Zátopkovou - část 2.

Jak jste prožívala Emilův triumf v maratonu?

„Divila jsem se jeho odvaze, protože to bylo poprvé, co kdy startoval na této trati. On říkal: Nemám co ztratit, dvě medaile už mám a tak to zkusím. Když jsem schopný běžet 20 kilometrů za jednu hodinu, tak mám šanci i na maraton. Když ale doběhl, nohy měl doslova dřevěné. Dokázal to, co žádný z vytrvalců doposud ne. “

Měla jste mezi oštěpařkami přítelkyni, nebo v hodu oštěpem žen pouze fungovala rivalita, kdy každý závodil sám za sebe?

„Mezi zahraničními oštěpařkami to byla Naďa Koňajevová z Kyjeva, s níž jsme závodily na olympiádě v Melbourne 1956, kde ona skončila třetí a já čtvrtá, a cestou domů jsme se spřátelily. Četla Švejka v ruštině a učila mne ruské písničky. Není ale dobré hned se s každým ze soupeřů objímat. Mým vzorem byla i olympijská vítězka z Londýna 1948 v hodu oštěpem Herma Baumaová. Velmi jsem toužila ji porazit, což se mi při mezistátním utkání v Partizanském podařilo. Ona mi jako pozornost věnovala nylonové punčochy, které se u nás moc nevyráběly.“

Které medaile, již jste vybojovala během své kariéry, si vážíte nejvíce?

„ Té z mistrovství Evropy 1954 v Bernu – to bylo dva roky po helsinských hrách. Tam jsem zvítězila. Vážím si jí proto, že se mi podařilo vyhrát i bez nadšení z Emilových zlatých helsinských medailí.  Emil ale velké množství medailí rozdal-  když přišel nějaký zájemce, vždy mu některou daroval. Tak tomu bylo i v případě mého bernského zlata, ale i mé zlaté medaile z ME 1958 ve Stockholmu.“

Je tedy pravda, že Emil některou ze svých medailí daroval australskému běžci Ronu Clarkovi?

„Emil Rona velice obdivoval. Líbil se mu jeho stylový běh. Jednou cestoval Clarke po Evropě, to bylo už v době, kdy Emil nezávodil. Funkcionáři řekli Emilovi, aby Clarka pozval do Československa, a on opravdu přijel – závodil na Slavii. Clarke byl výborný atlet, ale nikdy žádnou medaili nevyhrál. Emil tiše, aby o tom nikdo nevěděl, vzal jednu ze svých zlatých medailí, zabalil ji do balíčku a řekl Ronovi, aby se na balíček podíval až v letadle. Clarke v něm kromě medaile našel dopis od Emila, kde mu psal, ať si jeho dárek užívá, že on má cenných kovů dost. Potom tento dárek skončil v muzeu v Melbourne.“

Poslední medaili z velké akce jste získala na LOH 1960 v Římě. Na kolika olympiádách jste se byla podívat po skončení kariéry?

„V Tokiu 1964 byl pouze Emil jako čestný host, do Mexico City 1968 jsme odcestovali oba – na tuto účast mám pěkné vzpomínky, protože Mexiko je hodně zajímavá země, ať už hudbou, tradicemi, anebo indiánským muzeem. Na olympiádu do Mnichova 1972 byl pozván Emil, ale v té době už jsme byli v klatbě kvůli tomu, že jsme v roce 1968 vyznávali ‚socialismus s lidskou tváří.‘ Emila kvůli tomu vyhodili z armády. Deset let, až do roku 1978, jsme nesměli společně vycestovat. Naše první zahraniční cesta po letech vedla v roce 1978 do Finska. Hodně nám v těžkých dobách pomáhali naši přátelé z Finska, Švédska, Velké Británie. My jsme ale nemohli jezdit společně, vždy jeden z nás musel v ČSSR zůstat jako zástava. Emil byl na mnichovské olympiádě 1972, kde byl proveden teroristický útok na Izraelce. Poté naše cestování po hrách skončilo. Ale společně jsme byli na historicky prvním MS 1983 v Helsinkách. Byl to nádherný šampionát jednak proto, že byl premiérový, ale jednak i pro naše úspěchy – měli jsme tam několik medailí. Potkali jsme tam hodně lidí, kteří vzpomínali na Hry z roku 1952- například kuchařky z olympijské vesnice.“

Co je nyní náplní Vašich dní?

„Přes 20 let jsem se věnovala práci trenérky. Udělala jsem si vysokou trenérskou školu, a až skoro do mých 80ti let jsem působila jako trenérka. Práce mě bavila, i když jsem nevychovala žádného světového rekordmana. Mám na trenérská léta krásné vzpomínky a dodnes se s některými svěřenkyněmi setkávám. “

Jak se letos těšíte na letní olympijské hry v Londýně?

„Rozhodla jsem se, že už do dějiště her nepojedu. Pozvu ale přítelkyně, otevřeme si láhev dobrého vína a budeme fandit u televize. “

Předpokládám, že se nejvíce těšíte na hod oštěpem?

„Samozřejmě, jak na mužský, tak na ženský. Ale i na vytrvalecké tratě, i když teď už během závodů na těchto distancích nastává zmatek, protože je tam mnoho Afričanů, jejichž jména se těžko pamatují. Předtím to byly výběrové disciplíny, které běhalo pár, zato vynikajících atletů. Zajímavá bude i tyčka žen, skok vysoký, ženské kladivo. Zpočátku jsem se divila, že děvčata hází kladivem a že budou schopny házet tak daleko. Klobouk dolů před atletikou žen, ženy velmi dobře obstály v rozvoji disciplín.“

Kolik myslíte, že naši získají medailí v atletice?

„Moc držím palce Báře Špotákové. Bude to mít ale hodně těžké. Věřím ale, že udělá, co bude v jejích silách, hlavně aby zdraví vydrželo. Má i na to, aby přehodila opět 72 metrů, eventuálně útočila na světový rekord. Ona je typ, který je schopný mobilizovat se pro velkou akci.“

 

S Danou Zátopkovou si povídala Michaela Famfulíková

 

Náhledy fotografií ze složky Rozhovor Dana Zátopková 2.2.2012

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář