Jdi na obsah Jdi na menu
 


Příběh Johna Carlose a Tommie Smithe- část 2.: Tichý protest

17. 10. 2017

 

Jak určitě víme, rok 1968 byl bouřlivý nejen z hlediska československých dějin. Byl to rok, kdy  zemřel černošský reverend Martin Luther King, a kdy také na jednom z náměstí v Mexico City došlo před olympiádou ke střelbě do lidí. Politické a rasové nepokoje se promítly i do průběhu letní olympiády 1968:

Závod na 200 m vyhrál Američan Tommie Smith v čase nového světového rekordu 19.83, jeho americký druh Carlos skončil třetí, mezi ně se na stříbrnou pozici vklínil Norman. Pro jejich časy si však historie toto trio nezapamatovala, vepsali se do ní svou angažovaností.Dodnes se přitom vedou spory, čí to byl nápad využít olympijské tribuny pro politický protest. Carlos tvrdí, že to byl on, kdo ještě před finálovým během Smithovi navrhl: „Chci udělat něco, aby ti u moci věděli, že se pletou. A chci, abys to udělal se mnou.“ Smith naopak tvrdil, že to on řekl Carlosovi, že se chystá dát najevo protest: „Řekl jsem mu: Nemusíš se přidat, ale já to udělám.“

Byly to ostatně Smithovy černé rukavice, které sehrály při předávání medailí ústřední roli. Smith ji měl na pravé ruce, Carlos si půjčil levou. Když se rozezněla americká hymna, oba atleti sklonili hlavy a vztáhli ruce vzhůru v gestu, jemuž americká společnost i celý svět rozuměl jako vzdání holdu moci a hrdosti černochů a které si spojil s organizací Černých panterů, i když Carlos později objasňoval, že pro ně to bylo spíše gesto za lidská práva.Rukavice přitom nebyly jedinými symboly sportovního ceremoniálu, který se změnil v politickou událost. Oba američtí atleti měli zuté boty, jejich černé ponožky symbolizovaly chudobu černochů, jejich náhrdelníky kolem krku byly poté „za všechny jednotlivce, kteří byli lynčováni nebo zabiti a za něž nikdo neřekl ani modlitbu“. A tečka na závěr: v protikladu k olympijským pravidlům měl Carlos rozepnutou mikinu, to zase na znamení chudoby amerických dělníků, bílých i černošských.

Jejich australský kolega nezůstal stranou, američtí běžci ho o svém záměru dopředu informovali. Rozhodl se přidat, na mikinu si připnul odznak Olympijského projektu pro lidská práva, který si vyžádal před nástupem na stupně vítězů od jeho představitele Paula Hoffmana.

Když po vzoru Černých panterů pozvedli pěsti, bylo to jako záblesk. Bylo to působivé, silné a provokativní. Jejich paže čněly do celého stadionu. „Když vidíte, jak padesát tisíc lidí ztichne, nahání to hrůzu, je to jako být ve středu hurikánu,“ napsal Carlos později. Ohromené a ohromující ticho ale netrvalo dlouho, přešlo v bučení, protesty, halekání.

Přesto oba afroameričtí atleti odešli i ze stupňů vítězů se zvednutými pěstmi. Druhé kolo brzy následovalo.

( zdroj informací www.idnes.cz a www.wikipedia.org, do článku sestavila M.Famfulíková)

 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA