Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vzpomínky na Jana Poppera 1.- Štěpán Škorpil

12. 9. 2013

O vzpomínky na vynikajícího novináře a funkcionářeJana Poppera ( jeho profil zde: http://www.atletikavselijak.estranky.cz/clanky/atleticti-novinari-/jan-popper.html)se se mnou podělili dva žurnalisté, kteří jej osobně znali- Štěpán Škorpil a Vladimír Drbohlav. Nejprve bychom rádi předložili vzpomínky Š.Škorpila, bývalého komentátora Československé televize, a nyní komentátora české sekce Eurosportu:

Kdy jste se poprvé setkal s Janem Popperem?

„Já jsem někdy v 70. letech sbíral desetibojařské výsledky. Tehdy začali svoji kariéru dva vynikající novináři, Jan Popper a Čeněk Kohlmann, tak jsem zvažoval, koho z nich oslovit. Na závodech jsem potkával pravidelněji pana Poppera, tudíž jsem ho zkontaktoval dopisem. Ten bleskurychle reagoval a za dva dny mi přišlo psaní, abych za ním přišel do redakce deníku Sport, který sídlilNa Poříčí. Na vrátnici mě přivítal urostlý, 180 cm vysoký muž, velmi charismatický člověk,  a to právě Jan Popper. Vzájemně jsme si padli do oka. Obdivoval jsem jeho zapálenost a to, jakým způsobem psal. Vzpomínám si, že měl problém, aby mi sehnal místo na sezení v redakci, protože pracovní stůl měl obležený  dokumenty. Na jediné volné židli seděl on a nakonec to dopadlo tak, že ze židle,kde měl míň materiálů, je sundal a rozdělil na tři další hromady. Nakonec se na mě s místem na sezení  přece jen dostalo. Honza měl na adresu nepořádku větičku: ´Pořádek je pro blbce, inteligent zvládne zmatek.´ Povídali jsme si 2 a půl hodiny a bylo to velmi příjemné. Dal mi kontakty na další výborné statistiky, mj. Jiřího Hetfleische, Otu Kubelku. Stali se z nás velcí přátelé, pamatuji se na jeho oslavu padesátin v roce 1981. Zpráva o jeho odchodu mě zastihla na MS 1986 ve fotbale v Mexiku. U Honzy byl problém, že velmi miloval kávu a cigarety. Když mu bylo asi 53, začal mít zdravotní nesnáze, a přesto se ještě odvezl autem na Bulovku s tím, že měl problémy s dýcháním. Při vyšetření zjistili, že Popper prodělal infarkt, tudíž ho hospitalizovali, a 29. června 1986 dostal další infarkt, který pro něj byl osudný. Musím říct, že to byl jeden z odchodů, který jsem prožíval co do intenzity podobně jako ty mých kamarádů Ludvíka Daňka, Emila Zátopka nebo Tomáše Jungwirtha. My jsme spolu velmi intenzivně komunikovali na ME 1971 v Helsinkách, kde jeho manželka, paní Popperová byla čestný host. Honza byl známý jako člověk s vynikajícím jazykovým vybavením. Jsem rád, že jsem vedle něj mohl řadu let být, a od něj ´nasávat´ kouzlo atletické novinařiny. “

Čím Vás Jan v novinářské práci inspiroval?

„Svojí precizností. Šel vždy k meritu věci, a fascinovalo mě, že i ze sebekratší věty dokázal udělat dlouhou reportáž. “

Máte nějakou zajímavou historku s ním spojenou, o niž byste se rád podělil?

„Byli jsme na letních hrách v Montrealu 1976. Vím, že jsem za těch 16 dní dělal 30 přímých přenosů, ale ani jeden ze stadionu – televize tehdy neměla peníze, tak jsme komentovali sedě před malým černobílým televizorem značky ORTO. Honza mi ale při tom kolotoči, který musel zvládnout, pomohl, abych se mohl alespoň jednou podívat k dějišti atletických soutěží. Byl na mě vždy milý, a vše řešil s úsměvem. “

Jak podle vás obohatil českou a světovou žurnalistiku a funkcionařinu?

„V roce 1969 se účastnil ME v Athénách jako předseda české atletické asociace. Všude v Evropě si ho vážili. Byl velmi přátelský, doslova měl srdce na dlani, a to přispělo k jeho povšechné popularitě.

 Se Š.Škorpilem si povídala Michaela Famfulíková

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA